06.02.2026 03:30 Boris Šťastný nejspíš dostal strach, že se mu vedle stranických kolegů/matlalů dostává málo pozornosti a tak vyrazil na mediální zteč, píše na sociální síti novinář a spisovatel Stanislav Biler. Aktuálně se přetřásá stravovací vyhláška, která by měla od září zajistit dětem zdravější jídlo. Proti jsou různí potravinářští lobbisté, kteří mají stále plné sklady proslulé hnědé omáčky a jiných pochutin na bázi azbestu a ztuženého tuku neznámého původu. Na své straně mají kolegu Babiše.
06.02.2026 03:30 Premiér Babiš po setkání s premiérkou Meloni prohlásil, že jeho cílem je vysvětlovat unijním soudům, že práva občanů EU jsou přednější než práva migrantů, kteří páchají zločin. Není to nic nového, opakuje to. Unijní soudy podle něj hájí zločince proti bezúhonným občanům. A říká to on, premiér, ne nějaký Macinka nebo Okamura.
06.02.2026 03:30 Jo, kdyby to jen šlo odpovědět jedním slovem. Čtěte dál!
06.02.2026 03:30 Jde pochopitelně zejména o technologický vývoj. V prostředí sociálních sítí vyrůstá už druhá generace dětí v demokratických zemích. Na sociálních sítích nacházejí svoje vzory, svoje komory ozvěn, sledují trendy, sledují influencery. Krmí algoritmus svými touhami a sny, stejně jako svými obavami, zklamáními, křivdami. Formují své postoje sami k sobě a ke světu kolem, aniž by to do toho škola dokázala nějak podstatně intervenovat.
06.02.2026 03:30 Pan Rajchl, vlivný poslanec za krajní pravici, v pondělí v pořadu Kulatý stůl po 18. hodině na Českém rozhlasu Plus tvrdil, že Evropa byla v 80. letech na špici světa, zatímco dnes je na tom špatně. Kulatý stůl byl plný odporných hádek a frustrace exministrů Hladíka a Vlčka. Nikdo, ani moderátor, nebyl schopen říci panu Rajchlovi, jaký vlastně má jeho teze – mimochodem velmi oblíbená mezi odpůrci green dealu – skutečný význam.
06.02.2026 03:30 Na Pražském hradě se odehrál akt, který dokonale ilustruje podstatu Andreje Babiše – muže, jenž ztělesňuje nejen českou politickou praktičnost, ale i švejkovské odkládání a delegování viny. „Otázka pana Turka ve vládě je podle mého názoru uzavřená, protože pan prezident není ochoten jmenovat pana Turka ministrem. Tohle už je pryč, k tomu už se nebudeme vracet.“ Na přímou otázku, zda Filip Turek, poslanec Motoristů sobě, v jeho vládě skutečně nebude, Babiš odpověděll: „Nebude, protože pan prezident ho nikdy nejmenuje.“
06.02.2026 03:30 Tento týden představil jihočeský hejtman Martin Kuba své nové hnutí. Jmenuje se Naše Česko, a jeho logo i vizuál si snadno můžete splést reklamou na řetězec supermarketů, který se snaží zákazníky navnadit na lokální produkci. Ani nad heslem Poprvé pořádně neprobděli odborníci na politický marketing moc nocí. Celé to zkrátka vyvolává trochu dojem, jako by přípravu Kubova nového politického projektu zadal někdy koncem minulého týdne umělé inteligenci a doufal, že to nějak dopadne.
06.02.2026 03:30 AKT I: MÍSTO ČINURoztmívačka:REDAKCE WASHINGTON POSTU – 4. ÚNORA 2026 – ODPOLEDNE MLADÁ REPORTÉRKA REDAKTOR REDAKTORSto čtyřicet sedm let…Shodili jsme prezidenta…A teď… jsme padli kvůli prezentaci v PowerPointu… v úterý odpoledne.
06.02.2026 03:30 Úvod: Epsteinova aféra jako symptom Aféra kolem Jeffreyho Epsteina představuje jeden z nejvýraznějších morálních skandálů současnosti. Nejde však pouze o jednotlivý případ trestné činnosti, nýbrž o odhalení hlubší struktury vztahů mezi mocí, sexualitou, statusem a morálním jazykem. Reakce veřejnosti na tuto aféru – selektivní pohoršení, konspirační narativy i politická instrumentalizace – ukazují, že morální soudy dnes často nefungují jako nástroj porozumění či nápravy, ale jako prostředek diskreditace a mocenského boje. Právě v tomto smyslu je Epsteinova aféra symptomem širší krize morálního diskurzu. Následující text se nepokouší nikoho obhajovat ani odsuzovat. Jeho cílem je pochopit mechanismy, které vedou k opakovanému selhávání elit, k instrumentalizaci morálky a k paradoxnímu posilování cynických a destruktivních politických aktérů. I. Morálka jako pravidlo soužití Morálka nevznikla jako abstraktní systém ctností, ale jako praktický nástroj regulace lidského soužití. Jejím původním účelem nebylo vytvářet morálně dokonalé jedince, nýbrž minimalizovat konflikty, stabilizovat vztahy a umožnit dlouhodobou spolupráci ve skupinách, které byly existenčně závislé na vnitřní soudržnosti. Z tohoto hlediska nejsou základní morální zákazy – nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš – metafyzickými příkazy, ale sociálními pojistkami. Vztahují se k oblastem lidského chování, které mají největší potenciál rozvracet důvěru, hierarchii a kooperaci. A zvláštní místo mezi nimi zaujímá sexualita, protože kombinuje biologickou sílu s emocionální vazbou a sociálními důsledky. II. Sexualita jako evoluční mechanismus Darwinův koncept sexuálního výběru ukazuje, že sexualita není primárně morální kategorií, ale evolučním mechanismem. Neřídí se logikou přežití, nýbrž logikou reprodukčního úspěchu. Zvýhodňuje znaky a chování, které zvyšují šanci na rozmnožení – často i za cenu vyšší zranitelnosti jedince. Sexuální výběr je ze své podstaty soutěživý. Vede ke koncentraci reprodukčního úspěchu u omezeného počtu jedinců a k vyloučení jiných. V živočišné říši se tyto nerovnováhy řeší otevřenou dominancí, rituály či teritoriálním chováním. U člověka však sexualita vstupuje do prostředí dlouhodobé spolupráce, sdílení zdrojů a péče o potomstvo. Zde se sexuální soutěž stává destabilizujícím faktorem. Promiskuitní chování známé například u mnohých ptačích druhů samo o sobě není ani dobré, ani špatné – ale v lidském společenství zvyšuje míru nejistoty a konfliktu. Morální regulace sexuality proto nevzniká jako potlačení touhy, nýbrž jako snaha omezit její sociální náklady. Pravidlo „nesesmilníš“ neodsuzuje biologický pud, ale jeho nekontrolované důsledky pro strukturu společenství. III. Od regulace k diskreditaci S rostoucí komplexitou společností se však funkce morálních pravidel proměňuje. Sexualita se postupně odděluje od bezprostředního přežití skupiny a stává se oblastí identity, soukromí a symbolického významu. Právě tím se stává ideálním nástrojem diskreditace. Je intimní, univerzální, emocionálně nabitá a obtížně obhajitelná bez sebezraňující otevřenosti. Morální apel, který měl původně chránit soužití, se mění v prostředek selektivního odsudku. Místo otázky „jak spolu můžeme žít“ nastupuje otázka „koho můžeme vyloučit“. IV. Pokrytectví jako hřích rozumu Dante ve Božské komedii umisťuje pokrytce mezi hříšníky vědomého klamu. Jejich trestem nejsou plameny vášně, ale tíha olověných plášťů pozlacených zvenčí. Pokrytectví zde není slabostí, ale kalkulem – převlekem moci do jazyka dobra. Rozdíl mezi selháním a pokrytectvím je zásadní. Selhání je pád. Pokrytectví je strategie jak se mu vyhnout. V. Pokušení, moc a systémová past Moderní společnost koncentruje moc, zdroje a vliv. Zároveň vytváří prostředí intenzivního pokušení. Jedinci vystavení nadbytku možností nejsou nutně morálně horší – jsou pouze více testováni. Systémy, které tato pokušení produkují, však zároveň uchovávají morální jazyk jako nástroj pozdější selekce. Tak vzniká paradox: morální pravidla, která měla chránit společenství, slouží k rituálnímu obětování nepohodlných jedinců. VI. Imunita cyniků Jedinci, kteří nikdy neinvestovali do obrazu morální integrity, jsou vůči tomuto mechanismu relativně imunní. Otevřený cynismus oslabuje účinek morální kritiky. Naopak ti, kteří svou legitimitu stavěli na reputaci, důvěře a filantropii, jsou zranitelnější – nikoli proto, že by byli nutně horší, ale proto, že vsadili na morální kapitál. Morální zbraň tak nezasahuje rovnoměrně. Trestá deklarovanou ctnost, nikoli otevřenou amorálnost. VII. Pokrytectví jako sociální strategie Ani pokrytectví samo o sobě není zlem. Je to sofistikovaná forma soutěže o sociální status. Ve složitých společnostech nahrazuje otevřenou dominanci symbolickým zápasem o normy, postoje a reputaci. Je evolučně stabilní strategií, dokud není masově odhalena. Stává se destruktivním teprve ve chvíli, kdy přestává regulovat chování a začíná regulovat lidi. VIII. Zdržení se soudu, morálka po ztrátě nevinnosti Popsané mechanismy chování mocenských elit – koncentrace zdrojů, pokušení, selektivní morální soudy a instrumentalizace pokrytectví – přispívají k narůstající nedůvěře vůči institucím. Tato nedůvěra se následně přelévá do vzestupu antisystémových hnutí a populismu, které vynášejí do nejvyšších funkcí jedince, jejichž cynismus a ochota ignorovat zavedená pravidla představují reálné riziko. Postavy typu Donalda Trumpa nejsou anomálií, ale produktem prostředí, v němž se morální jazyk vyprázdnil a stal se nástrojem nátlaku. Otevřená amorálnost se v takovém kontextu jeví jako výhoda, protože poskytuje imunitu vůči morálním apelům, které jsou vnímány jako forma vydírání. Pokud bychom se tudíž k těmto jevům stavěli i nadále z morální pozice odsudku, riskujeme tak jejich další posílení. Morální rozhořčení, oddělené od porozumění systémovým příčinám, bývá interpretováno nikoli jako obrana hodnot, ale jako pokračování téhož selektivního nátlaku, proti němuž se populisté vymezují. Zdržení se okamžitého soudu proto neznamená rezignaci na odpovědnost. Znamená snahu porozumět dynamikám, které tyto jevy produkují, a uvědomit si jejich destruktivní potenciál ohrožující soudržnost i dlouhodobou stabilitu planetární civilizace. Skutečnou výzvou není morálně odsoudit jednotlivé aktéry, ale obnovit funkci morálky jako nástroje koordinace a ochrany soužití – dříve, než se její vyprázdnění stane definitivní výhodou těch nejnebezpečnějších. Závěr Morálka vznikla jako nástroj omezení soutěže tam, kde by její eskalace ohrozila společenství. Pokrytectví vzniklo ve chvíli, kdy se sama morálka stala arénou této soutěže. Největším omylem moderního morálního diskurzu není existence selhání, ale iluze morální nadřazenosti těch, kdo soudí z pozice nezkušenosti s pokušením. Skutečnou otázkou není, kdo obstál, ale jaké systémy neustále vytvářejí situace, v nichž selhání slouží jako politická munice. Morálka, která přestane chránit soužití a začne sloužit k vydírání, ztrácí svou legitimitu – a připravuje půdu pro cyniky, kteří se jí dokážou nejlépe vyhnout. U názvu našeho živočišného druhu je adjektivum Sapiens. Měli bychom tudíž prokázat jeho opodstatněnost. Tím že se naučíme reflektovat pohnutky našich činů a tak porozumět sobě samým. A stáli se tak vzorem pro naše děti. Kteří nás jednou budou soudit za to, v jakém stavu jsme jim předali svět. https://chatgpt.com/share/698490a4-a720-8007-a35b-aa4c69b52397
06.02.2026 03:30 Kdybychom sociologovi cestujícímu časem v roce 1965 dali seznam dnešních skandálů a řekli jsme mu, aby „našel paradox“, spojení mezi Noamem Chomskym – mužem, který zasvětil svůj život boji proti moci a pokrytectví – a Jeffreym Epsteinem – mužem, jehož moc byla postavena na systematickém zneužívání zranitelných – by se téměř jistě umístil na předních místech.
06.02.2026 03:30 Přiznám se, že mě humbuk kolem Jeffreyho Epsteina příliš nezajímal, neboť vrcholní politikové a finančníci, kteří se s ním setkávali na jeho nechvalně proslulém ostrově a oddávali se nechutným hrátkám, při svých zahraničních eskapádách páchali ještě mnohem horší zvěrstva . Ačkoli mi tato kauza nepřijde jako zlomová záležitost, která má potenciál něco změnit, vnímám ji jako další dílek do mozaiky obludností, jakých jsme třeba svědky v Gaze.
06.02.2026 03:30 Dvacetiletá studie ukazuje, že strava bohatá na potraviny jako olivový olej, ořechy a zelenina dokáže snížit riziko všech typů cévních mozkových příhodStředomořská strava dokáže snížit riziko všech typů mrtvice, v některých případech až o 25 %, jak naznačuje rozsáhlá studie prováděná po dobu dvou desetiletí.Strava bohatá na olivový olej, ořechy, mořské plody, celozrnné výrobky a zeleninu byla již dříve spojována s řadou zdravotních výhod. Dosud však existovaly pouze omezené důkazy o tom, jak by mohla ovlivnit riziko všech forem mrtvice.
06.02.2026 03:30 První fází izraelského etnického očišťování je zničení úrody.Libanonské úřady kontsatují, že izraelská letadla rozstřikovala herbicid glyfosát nad zemědělskou půdou poblíž Modré linie v množství daleko přesahujícím běžné dávkování. Rozstřikování poškodilo úrodu a vyvolalo obavy o zdraví a životní prostředí, což vyvolalo odsudky ze strany úředníků a UNIFIL. The first phase of Israeli ethnic cleansing is the destruction of crop https://t.co/m5YsiyUuSV— Dr Andreas Krieg February 5, 2026
06.02.2026 03:30 Hromadné propouštění vyvolává obavy z „smrtící spirály“ v deníku Washington PostVe středu tento proslulý deník propustil téměř třetinu zaměstnanců poté, co majitel Jeff Bezos provedl několik nepopulárních kroků.Pod vedením Martyho Barona získal deník Washington Post 11 Pulitzerových cen a rozšířil svou redakci na více než 1 000 novinářů. Podle bývalého výkonného redaktora je nyní budoucnost tohoto slavného deníku nejistá.„Ambice této zpravodajské organizace jsou oslabeny,“ řekl Baron. „Myslím, že to povede k poklesu počtu předplatitelů. Doufám, že to nebude smrtící spirála, ale obávám se, že by tomu tak mohlo být.“Matt Murray, který nyní vede Post jako šéfredaktor, ve středu slíbil zaměstnancům, že zpravodajská organizace má plán, jak přežít a prosperovat i v budoucnu – a to v době, kdy provedla jedno z největších propouštění v historii amerických novin. Téměř třetina celé firmy – která před vlnou výkupů na konci roku 2023 zaměstnávala 2 500 zaměstnanců – byla propuštěna.Škrty zdecimovaly velké části novin, zavřely sportovní oddělení a rozbily týmy zabývající se místními zprávami, stylem a světem, nemluvě o audio a video odděleních, která již byla zdecimována předchozími škrty. Byly také propuštěny obchodní týmy.
06.02.2026 03:30 Píše Alex J. Bruna: Jistý Michael Smith z USA čelí federálnímu obvinění za krádež 10 milionů dolarů z platformy Spotify. Jeho systém fungoval ROKY, než si toho někdo všiml. Jak to podle obžaloby udělal?
