NAZA podruhé: okupace, demokracie a odmítání vědět

Britské listy.cz 26.10.2026 00:19 Co by bylo zapotřebí, aby se izraelská společnost postavila čelem k tomu, co se děje jejím jménem? Německá i česká zkušenost naznačují, že informace a čas samy o sobě nestačí: k veřejnému vyrovnání s vlastní odpovědností je třeba trpělivě vytvářet podmínky.Ve Vídni jsem podruhé navštívila projekci filmu NAZA, dokumentu Yuvala Abrahama a Rachel Szorové, který zkoumá, jak izraelská armáda vedla po 7. říjnu 2023 tažení proti Hamásu v Gaze. Zabývá se zejména tím, jak rozhodování o výběru cílů vedlo k vysokým počtům palestinských civilních obětí – k takzvaným vedlejším škodám. Na základě výpovědí izraelských vojáků a příslušníků zpravodajských služeb, jejichž totožnost zůstává utajena, film klade znepokojivé otázky o používaných metodách, posuzování újmy způsobené civilistům a odpovědnosti těch, kdo útoky schvalují. Po projekci následovala diskuse s Oferem Waldmanem, vedoucím telavivské kanceláře Nadace Heinricha Bölla. Vystupoval mimořádně lidsky a slušně a jeho výroky otevřely otázky, jimž jsem se ve své první recenzi nevěnovala. Jedna z nich mi zvlášť utkvěla v hlavě: co by dokázalo proměnit poznání, které přináší film jako NAZA, v ochotu Izraelců postavit se čelem k vlastní odpovědnosti?