Monitorujeme 1454 zdrojov
Britské listy.cz 10.09.2025 07:30 Když
jsem poprvé viděl Marketu Lazarovou, měl jsem pocit, že mi někdo vzal
dech a nenechal mě ho popadnout celé tři hodiny. Film mě nechtěl bavit,
nechtěl mi vyprávět příběh, jaké znám. On mě chtěl pohltit. A já měl na
výběr: buď se bránit a utéct, nebo se nechat strhnout, jako když vás
vtáhne do proudu ledová řeka. Od prvních obrazů – špinavých tváří,
vlčích křiků, křížů a krvavých střetů – jsem cítil, že tenhle film se mě
dotýká na úrovni těla. Zima na plátně nebyla dekorace. Mně samotnému
byla zima. Všechny ty tváře, propocené, zmučené, zblízka až brutálně
konkrétní, jsem cítil skoro fyzicky. Bedřich Baťka nevedl kameru jako
vypravěč, ale jako osud – pořád blíž, pořád nemilosrdně.
